Košíkářské muzem Nowy Tomysl

V létě nás horký vítr zavál až k osvěžujícímu pobřeží Baltu. Kilometry písečných pláží a nezvykle teplé moře nás však za pár dnů omrzely a my se vydali směrem do vnitrozemí. A protože cesta vedla kolem Poznaně, přemluvila jsem řidiče a fotografa v jedné osobě k malé zajížďce z hlavní trasy a odbočili jsme do úhledného městečka jménem Nowy Tomysl.

Prokličkovali jsme centrem a díky systému jednosměrek jsme několikrát obkroužili náměstí pyšnící se největším košem na světě. Bez legrace, je vážně ohromný. Z jeho útrob vyrůstá několik statných stromů a pár pěkných popínavek. Ta paní s připáleným ksichtíkem su ja 🙂

 

 

 

Košíkářské muzeum najdete hned vedle  ZOO v rozlehlém parku ve východní části města. Sice nese hrdý název Muzeum wiklinarstva i chmielarstva, ale chmele jsme zahlédli pouhé tři řádky, zatímco košíků jsou tu stovky! Kromě rozsáhlé vnitřní expozice najdete proutěné sochy a objekty rozeseté po celé zahradě muzea. Vznikly většinou přímo pro potřeby muzea při košíkářských plenérech, které jsou každoročně pořádány koncem srpna.

Kromě exponátů však najdete pod přístřeškem stodoly také funkční dílnu s loupačkou i hoblíkem k úžení prutů. Parádní je také varná nádrž s kladkou v zadní části zahrady.

Kolem zahrady rostou pečlivě označené prutníky … naprostá paráda, až mě trochu mrzelo, že jsem si do kabelky nepřibalila košíkářské nůžky, ale pan ředitel mi slíbil, že když přijedu na jaře, nachystá pro mě řízky ( samosebou že né ty v trojobalu s salatem :-))

Co je však ještě vymazlenější, je skvěle zpracovaná vnitřní expozice vrbového proutí a historie polského i evropského košíkářství.  Ta vážně nemá chybu a je velká škoda, že už není zařazena v nějaké publikaci, o ty je v Polsku bohužel nouze.

Samostatnou částí je pak výstava užitkových i uměleckých košíkářských výrobků v nově postavené stodole. V přízemí najdete nepřeberné množství košů a košíků od autorů z celého světa. V patře najdete nábytek i doplňky do interiéru.